Historie

Dne 1. srpna 1958 byl při Krajském dětském domově zřízen domov výchovy mládeže s úkolem zajišťovat převýchovu mravně narušených patnácti až osmnáctiletých dívek.

Krajský dětský domov zůstal v tzv. Pavilonech V Hatích a Domov výchovy mládeže započal svoji činnost v objektech ve Fučíkově (dnes Jirákově) ulici. Kapacita Krajského dětského domova byla 170 nezletilých dívek. Již v letních měsících 1958 byly přijímány první chovanky do Domova výchovy mládeže ve Fučíkově ulici. Tehdejší pracovníci se velmi snažili, aby prostředí výchovy mravně narušené mládeže nebylo „klášterní“ nebo dokonce „vězeňské“. Postupně byl redukován počet dívek Krajského dětského domova na 80 a počet chovanek Domova výchovy mládeže byl 60 chovanek.

Během roku 1959 byly chovanky KDD přemístěny do DD v Dobré Vodě na okrese Prachatice a Domov výchovy mládeže od 1. září 1960 začal existovat jako zcela samostatné zařízení.

V letech 1958 – 1960 došlo ke zřízení Učňovské školy pro výuku učebního poměru šička prádla, na pavilonech byla zřízena detašovaná dílna n.p. KOZAK. Ostatní chovanky pracovaly v ústavní kuchyni, v prádelně nebo na zahradě. Od samého počátku činnosti Domova byla věnována pozornost široké zájmové a kulturně výchovné činnosti. Organizovaly se různé výlety, svoji činnost rozvíjel pěvecko-recitační soubor, který vystupoval v širokém okolí Černovic, své místo zaujala i tělesná výchova a sport. V roce 1961 byl Domov pověřen konáním Celostátní olympiády DVM.

Kromě pracovní výchovy a odborného učiliště uvnitř Domova, nacházel Domov pro chovanky pracovní příležitosti i v různých závodech Jihočeského kraje – např. n.p. OTAVAN – závod Soběslav, JIHOLEN Veselí nad Lužnicí. Ve správě zařízení se postupně vystřídaly bývalý ONV Kamenice nad Lipou, KNV Jihlava, ONV Pelhřimov a s definitivní platností v roce 1964 přechází ústav pod správu JČKNV v Českých Budějovicích.

V roce 1965 byla provedena přístavba internátu a generální rekonstrukce kuchyně, což podstatně zlepšilo provozní podmínky zařízení. Do té doby se chovanky stravovaly mimo Domov v místní Zotavovně baráčníků. Ač byl domov ve smyslu tehdejších předpisů typem se středně těžkým režimem pro rozumově normální mládež, k 1.9.1966 bylo z 81 chovanek 16 podstatně se sníženými rozumovými schopnosti a 20 patřících do nejtěžšího typu domova. Začal se snižovat počet pracovníků, protože jen málo z nich vydrželo pracovat v soustavných stresových situacích. Proto z ústavu raději odešli. Tato situace se projevila i v určitém odtržení domova od veřejnosti a domov neměl dostatek pracovních příležitostí pro chovanky. JČKNV proto k 1.9.1969 zrušil učební poměr švadlena a současně zrušil Odborné učiliště. Zůstala pouze škola. Současně byla snížena kapacita ústavu na 60 chovanek. I v této těžké době ústav nadále spolupracoval s n. p. OTAVAN.

V této době nevěnovaly příslušné orgány problematice převýchovy mravně narušených dívek dostatek pozornosti. K zásadním změnám došlo až postupně od roku 1970. Došlo k opětovnému zvýšení kapacity na 72 chovanek. Dne 25.1.1971 byl zřízen rozhodnutím odboru školství JČKNV detašovaných oddíl chovanek při n. p. Jitka Jindřichův Hradec, který vytvořil základ pro vznik pracovně výchovné skupiny v Jindřichově Hradci – dnes Léčebně výchovný ústav. V létě 1971 v rámci mimoškolní činnosti odjíždějí poprvé chovanky na týdenní letní tábor do Bechyně. V tomto roce se také konal první den otevřených dveří, kde se chovanky představily svými výrobky, výtvarnými pracemi a kulturním programem.

K 1. 1. 1972 došlo ke změně názvu na Výchovný ústav pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí. Byla navázána velmi úzká a dlouhodobá spolupráce s n. p. ŠUMAVAN Vimperk a LSD JEDNOTA Kamenice nad Lipou. Byla provedena komplexní modernizace švadlenských dílen, které již byly vybaveny elektrickými šicími stroji, umožňujícími hromadnou tovární výrobu. Postupně se obnovovalo a dále prohlubovalo i dobré postavení ústavu na veřejnosti, chovanky se pravidelně účastnily na různých brigádách, veřejných schůzích, kde vystupovaly s různými kulturními programy.

V roce 1974 byly zahájeny rozsáhlé stavební úpravy internátu v Černovicích i v Jindřichově Hradci. V Černovicích byla provedena výstavba moderního ústředního topení, generální opravy sítí, výdlažba dvora, rekonstrukce parků a postupná rekonstrukce pavilonů. V Hatích byla zahájena výstavba čtyř bytových jednotek (okálů) pro pracovníky v roce 1977, do užívání byly dány rodinám zaměstnanců dne 15. února 1979. A dále se připravovalo zahájení výstavby budov nové školy a dílen. Detašované pracoviště v Jindřichově Hradci postupně rozšiřovalo kapacitu ústavu a převzalo do užívání budovu internátu n. p. JITKA v Gymnazijní ulici, kde se vybudovaly výchovné skupiny, jídelna a kuchyně a postupně i přístavby další budovy.

V dalších letech nadále trvala a prohlubovala se spolupráce s n.p. ŠUMAVAN, JEDNOTOU Kamenice nad Lipou, OTAVAN Třeboň, Sklárny Český Křišťál Chlum, ČKD Praha, n.p. SILON a TYLEX Letovice. Účinná je spolupráce s JZD Černovice a JZD Kámen, n. p. Osvětlovací sklo Janštejn, který v ústavu vybudoval dílnu na kompletaci lamp.

V té době byl ústav největším zařízením svého druhu v republice a plnil významné společenské úkoly v převýchově dívek starších 15 let. Celková kapacita činila 144 chovanek a 78 pracovníků – z toho 42 pedagogických. Z tohoto počtu bylo v J. Hradci umístěno 72 chovanek.

Školní rok 1980-81 již nezahájil záuční obor kuchařka a obor švadlena byl přejmenován na nově koncipovaný obor výroba konfekce, který trvá dodnes. V lednu 1980 byla založena „Volná tribuna“, kde chovanky řešili hlavně společné problémy a hledali nejlepší řešení.

Od 1. 12. 1980 se zavedly namísto večerních hlášení ranní semináře všech výchovných pracovníků za uplynulý den, poté následovalo ranní hodnocení chovanek za minulý den, změnil se též systém hodnocení chovanek. Nadále trvá spolupráce s národními podniky SILON Planá nad Lužnicí, Osvětlovací sklo Janštejn a ŠUMAVAN Vimperk.

Ve školním roce 1982-83 byl zaveden nový učební obor Obchodní provoz se zaměřením pro společné stravování. 12 svěřenek vykonávalo praxi v místní kuchyni.

Ve školním roce 1984-85 byl otevřen učební obor zemědělská výroba. Byl spojením rostlinné a živočišné výroby, délka učebního oboru byla 2 roky a 4 měsíce. Praxi svěřenky vykonávali v JZD Černovice a státním statku OSEVA Pelhřimov. V zimním období se spolupracovalo s Jihočeskými mlékárnami Řípec – skládání krabiček. Dále se tento obor podílel na úpravě Národního památníku v Mnichu, kde se starali o výsadbu a údržbu. Náš ústav se stal patronátem tohoto památníku. V červenci 1985 byla zahájena výstavba pavilonu školy a švadlenských dílen. V roce 1987 se stala ředitelkou paní Marie Géciová, která byla dosud vedoucí vychovatelkou.

V lednu 1988 byla zahájena výuka v nové škole, v listopadu 1988 pak v nových švadlenských dílnách.

Rok 1991 znamenal významný posun ve funkci výchovného ústavu – připravovalo se zřízení kojeneckého oddělení v ústavních prostorách, které bylo uvedeno do provozu 1. srpna 1992. Druhé a třetí oddělení pro nezletilé matky a děti byla zřízena v roce 1996 a 2002.

V roce 2003 byla dokončena přístavba školy, kde byly zřízeny moderní třídy, kuchyňka pro odborný výcvik děvčat, počítačová učebna apod. V roce 2005 pak proběhla přístavba internátu, díky čemuž došlo k rozšíření internátu a děvčata tak mají více pohodlí.

V září 2006 byl výběrovým řízením zvolen a MŠMT jmenován do funkce ředitele zařízení Mgr. Josef Michálek.