Obsah

HISTORIE (1958 - 1989)

Historická období jsme pro přehlednost rozdělili dle významných mezníků:

 

  • období do r. 1958 - vznik Dětského domova
  • období 1959 - 1991
  • období od 1992 - vznik prvního kojeneckého oddělení pro nezletilé matky s dětmi

 

statnidd-1322816125 detsky-domov-58-1322816124 457-1322816122

 

HISTORIE DO 1958

.

Za vznik zařízení, které mělo zajišťovat ochranu zanedbaných a opuštěných dětí vděčíme paní Marii Patové (27. 1. 1849 – 2. 9. 1916).  Velkou snahou této mladé učitelky bylo zřídit v Černovicích sirotčinec. V roce 1884 získala souhlas pražského spolku „Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek“ založit v Černovicích první dívčí ochranovnu opuštěných a zanedbaných dívek v Českém království s názvem „U dobrého pastýře“. Dne 21. prosince 1885 výbor oficiálně zveřejnil své stanovy a tak vznikl spolek s názvem „Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek“, který fungoval až do roku 1939. Děvčata posílal do Černovic buď pražský spolek, nebo se jich Marie Patová sama ujala. Některé z dívek byly osiřelé, zanedbané, ale i tělesně postižené, hluchoněmé apod.

Finanční záležitosti ochranovny spravoval pražský spolek, přesto musely pěstounky často vyprošovat různé milodary či přispívat ze svých prostředků.

1. světová válka zkomplikovala financování ústavů, které patřily spolku a tak 
7. 5. 1918 byla černovická ochranovna „U dobrého pastýře“ zrušena a převedena do Lobče u Kralup.

Počátkem II. světové války, kdy byly vytvořeny nové hranice Protektorátu Čech a Moravy, byly z bývalého území vystěhovány tisíce obyvatel. Pro ty, kteří neměli kam jít, byly zřizovány uprchlické tábory. Pod správou Ministerstva sociální a zdravotní správy byl zřízen v prosinci 1938 Ústav pro péči o uprchlíky, který ve spolupráci s Červeným křížem pronajímal a vykupoval vhodné objekty pro ubytování lidí vyhnaných z pohraničí. Tak došlo k odkupu budovy čp. 285 v Nádražní ulici (dnes Jirákova), bývalé textilní provozovny -přádelny a pletárny, později s názvem REGULUS – družstvo pro výrobu a prodej pleteného zboží. Byli zde ubytováni utečenci z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Pod vedením ředitele Vladimíra Vesky vznikl Ústav pro přestěhovalce(Ústav pro matky s dětmi přestěhovalců). V roce 1940 byla postavena nová administrativní budova (čp. 360).

V roce 1943 vznikl Ústav pro matky s dětmi přestěhovalců, který se po válce stal Státním dětským domovem. (některé zdroje uvádí i názvy: Dětský domov při Ústavu pro péči o uprchlíky při Ministerstvu sociální a zdravotní správy, Dětský domov v Černovicích, Dětský domov při Ústavu pro péči o přistěhovalce při Ministerstvu vnitra, Československý státní dětský domov a léčebna, Dětský domov pro péči o uprchlíky, Státní dětský domov pro dívky, sirotky a opuštěné matky s dětmi, Ozdravovna „Dětský domov“ nebo Krajský dětský domov.)

Ředitel zařízení Vladimír Veska se svými společníky Oldřichem Kubálkem a Františkem Pičmanem již za II. světové války postupně začali realizovat svůj sen o moderním Dětském domově v Černovicích. V roce 1943 nechávají v ulici V Hati čp. 180 postavit nové dřevěné „pavilony“.  V jejich projektu byla výstavba velkého hřiště, koupaliště, školy. Z velkorysého plánu zůstalo torzo – pavilony, park s ovocným sadem založený v roce 1948 kolem stavebního místa.

Domov zde našly dívky, kterým válka vzala jednoho nebo oba rodiče. Kromě sirotků sem byla zařazována i děvčata, jejichž rodiče je nemohli z různých důvodů vychovávat. Byly sem umisťovány děti od 5 do 15 let a prožily zde převážnou část svého dětství. Na pavilonech V Hati bydlelo asi 100 menších dětí z 1. – 4. třídy.

V budově č. 285 v Nádražní ulici (v roce 1953 přejmenována na Fučíkovu), bylo ubytováno asi 70 větších dívek z 5. – 9. třídy. Součástí domova byla kuchyně, jídelna, sklad potravin, čtyřpokojový byt, 3 učebny – herny, 1 koupelna, 2 ložnice a dřevěná kolna na uhlí.

Děvčata se učila v místní základní škole.

V roce 1950 se stal ředitelem Krajského dětského domova pan Miloslav Cícha (1905 – 1997). Pod jeho vedením došlo na žádost Ministerstva školství k experimentu – sloučení výchovy dětí z dětského domova s převýchovou mravně narušené mládeže.

Hlavní myšlenkou bylo vytvořit narušeným dívkám pocit domova, zařadit je zpět do normální společnosti, umožnit jim pracovní i vzdělávací možnosti. Představa byla, že vzájemný vliv mladších dětí z DD a starších děvčat bude ku prospěchu věci. Zařízení s kapacitou 170 nezletilých děvčat se jmenovalo Domov výchovy mládeže při Krajském dětském domově.  Miloslav Cícha se celé dva roky snažil udržet chod celého zařízení – dětského domova v pavilonech a „výchovy“ ve Fučíkově (Jirákově) ulici. Přes obrovskou snahu ředitele i ostatních pracovníků bylo brzy zřejmé, že sloučení dětského domova a domova výchovy mládeže není udržitelné. Slibovaná podpora ministerstva také nebyla dostačující a tak bylo 80 dětí z DD postupně během roku 1959 přemístěno do DD v Dobré Vodě u Prachatic.